Před více než pěti lety mě k intuitivní neboli mezidruhové komunikaci přivedl můj pejsek, kterému jsem toužila víc rozumět. Věděla jsem, že mi má co říct. Začala jsem se vzdělávat v komunikaci se zvířaty.
Zvířata mi stále „našeptávají“ 🙂 Často když potkám zvíře v přírodě, ptám se, jestli má něco na srdci, co by mi chtělo předat. Posledně jsem narazila na slepýše, a to hned několikrát po sobě. Opět jsem se ptala, ze srdce. Nejdřív nic nepřicházelo, jen jsem pozorovala, jak se ladně a s elegancí tělíčkem kroutí v dokonalém doteku se zemí. Nic. Šla jsem dál, otevřená tomu, co může přijít. A pak slyším ve své hlavě:
„Jakýkoli systém člověka svazuje. Dává odpovědi naší analytické mysli, která se něčeho potřebuje chytit. Lidé si myslí, že na něco přišli, ale ve skutečnosti si sami odpírají svou pravdu, svůj potenciál a poznání.“
Když jsem před pěti lety začala s intuitivní komunikací se zvířaty, byla jsem jako většina z nás – hledala jsem techniky, návody a systémy. Chtěla jsem analyzovat příčiny problémů, najít řešení a opravit to, co se zdálo být rozbité. Věřila jsem, že potřebuji více znalostí, více metod, více struktur.
Co mě zvířata naučila
Postupem času mě však zvířata naučila něco mnohem hlubšího. V tichu našeho spojení jsem objevila, že zvířata nás přirozeně vedou ke klidu, přijetí a lásce. Sama komunikace se stala léčivým procesem – bez potřeby něco opravovat nebo měnit. Zvířata žijí v přítomnosti a autenticitě. Nemají potřebu analyzovat nebo se řídit složitými metodikami. Jejich moudrost spočívá v jednoduchosti bytí. Začala jsem si všímat, že čím méně se snažím kontrolovat proces komunikace, tím jasnější spojení získávám. V prostoru ticha a přijetí přicházejí ty nejčistší informace – přesně ty, které jsou v daném okamžiku potřeba.
Nový přístup ke komunikacím
Dnes vnímám svou práci jako vytváření prostoru, kde se hloubka setkává s obyčejností, a kde může přirozeně docházet k uzdravení vztahu mezi člověkem a zvířetem. Nenabízím složité metody, ale návrat k přirozenosti a autenticitě. V době, kdy všichni hledají „10 kroků k…“, vytvářím prostor k zastavení
a vnímání.
Ještě před tím, než jsem zjistila, že má své jméno a historii, objevila jsem ho’oponopono, které jde ruku v ruce s mými komunikacemi. Rezonuje s mým přístupem, protože zahrnuje vše, co považuji za důležité – naslouchání, zodpovědnost za vytváření své reality, pouštění starých nánosů a přesvědčení, a s láskou, důvěrou a vděčností vytváření prostoru pro přirozené proudění informací a pro proměnu. Věřím, že ve stavu klidu a důvěry k nám i ta technika, terapie nebo metoda přijde v ten správný čas a je to přesně to pro nás, ne to, co pomohlo druhým.
Uvědomuji si, že systémy a techniky jsou berličkami pro naši analytickou mysl, a je v pořádku se něčeho chytat. Každý máme v daný moment svou úroveň poznání. Všechno je tak, jak má být. Má vlastní cesta mě vede k postupnému upouštění od všech metodických konstrukcí směrem k prosté přítomnosti. V tomto prostoru jednoduchosti a přijetí se často děje to největší mystérium – hluboká transformace, která přesahuje jakýkoli systém nebo techniku.
Mnoho metod a technik vzniká z dobrého úmyslu, ale postupně se zahalí do složité terminologie a postupů, které paradoxně vzdalují člověka od jeho přirozené schopnosti cítit a vnímat. Složitost často vytváří bariéru a pocit, že potřebujeme ‚experta‘, který nám pomůže porozumět našemu vlastnímu životu. V jednoduchosti je síla. A to je dar, který mi zvířata dala – schopnost být svědkem tohoto zázraku života.
Dopřejte si chvilku – usaďte se v klidu se svým zvířecím přítelem. Bez metod, bez cílů. Jen spolu dýchejte a vnímejte. V těch tichých momentech často vzniká to nejhlubší propojení. Pokud vás tento způsob oslovuje a rádi byste prozkoumali vaše spojení hlouběji, najdete více informací zde.
Provázím lidi cestou intuitivní komunikace se zvířaty. Vytvářím prostor, kde se hloubka setkává s obyčejností, a kde může přirozeně docházet k uzdravení a harmonizaci vztahu mezi člověkem a zvířetem. Více o mně najdete zde.